Neuvěřitelný příběh. Mladý muž, profesionální fotbalista, Petr Mikolanda, měl před sebou skvělou kariéru. Ze Žižkova zamířil do Londýna, do slavného West Hamu. Neprosadil se a vrátil se do Česka. Jenže ne na Žižkov, jak podle smlouvy měl, ale do Mladé Boleslavi: zadělal si na problém. Žižkov uplatnil smluvní pokutu 8 milionů a 200 tisíc korun. Šok.
Ale přišel ještě větší. Onemocnění ledvin. Od té chvíle byl víc v nemocnici, než doma. Trpěl při horečkách, bylo mu zle, třikrát týdně musí na dialýzu, přežil dvě mrtvice, ještě teď bere sedmadvacet prášků každý den a čeká na transplantaci. A ve středu přijde velký zlom. Ještě ne happy end. Ale velký zlom. V dohrávce ČFL nastoupí za B tým Viktorie Žižkov. S ní podepsal pětiletou hráčskou smlouvu i dodatek, podle něhož bude splácet svůj dluh, který vznikl při návratu z West Hamu.
Jak to vidí hráč Petr Mikolanda
Jde hrát profesionální fotbal. Jediné, po čem touží. Ale zdravý není. Pravidelně musí na dialýzu a sám ví, že jeho krok, návrat na trávník, je velký risk. I když má všechna potřebná povolení od lékařů.
„Jsem šťastný, že se můžu vrátit do fotbalu. Začal jsem tak, že jsem trénoval žáky, pak jsem si zatrénoval s A mužstvem. K Viktorce cítím vztah, přišel jsem do ní v sedmnácti letech. Je to rodinný klub. Když jsem si zase zatrénoval, cítil jsem velkou sílu a cítím jí pořád. Chci klubu pomoci zpátky mezi elitu. Jsem útočník, ale půjdu hrát na kterékoliv místo, kam mě trenér pošle. Patřím k těm starším v týmu a chci mladým klukům pomoci. Fyzicky, tedy po kondiční stránce, jsem připraven tak na 80 procent.
Jsem zase fotbalista, nic jiného mě nebaví. Musím si samozřejmě upravit svůj režim. Absolvuji o jeden až dva tréninky méně, odpoledne ještě trénuju žáky a dialýzu si můžu upravit tak, že na ni chodím večer.“
Očima trenéra Martina Pulpita
Bere na sebe obrovské riziko. Vidí člověka, který touží dělat jediné, co miluje. Vidí podpisy pod dobrozdáními lékařů, má souhlas klubových právníků. Ale bude to on, kdo řekne: „Běž hrát!“ Bere na sebe obrovské riziko. V případě Mikolandových zdravotních komplikací všichni ukážou na něho: „Vy jste ho poslal hrát, trenére.“
„Je to případ dvou rovin. Jednak srdce a to má Petr veliké. A vidím, že je schopen našemu mladému mužstvu pomoci. A na druhé straně je tu hlava. Vidím tu velké riziko, proto situaci pravidelně konzultuji s lékaři a snažím se upravit Petrův program tak, aby byl optimální. Případ, že v profi sportu někomu nefunguje ledvina je ojedinělý.“
Očima Luďka Vinše, majitele Viktorie Žižkov
„Kdysi se Petr vracel z Anglie, ale ne k nám, jak dle smlouvy měl, ale do Mladé Boleslavi. Proto jsme uplatnili sankci, která činí asi osm milionů, tehdy to bylo 190 tisíc liber. Petr byl v trestu, ale zasáhla jej těžká nemoc. Nakonec jsme dospěli k dohodě. Po složitých jednáních se Petr vrátil bezplatně z Mladé Boleslavi na Žižkov. A domluvili jsme se tak, že pokud bude profesionálním fotbalistou, bude svůj dluh splácet. Víme, že jej u nás splatit nemůže, ani kdyby tu hrál sto let, je to spíš takové symbolické plnění. Jde spíš o to, kdyby přestupoval do zahraničí, tak by potom svůj dluh splácel. Pokud nebude profesionálním fotbalistou, je tato pohledávka uzavřenou záležitostí. Teď je ale nejdůležitější zdraví. A všichni si přejeme, aby jeho příběh měl šťastný konec.“
Budoucnost?
Petr na ni myslí. Trénuje žáky, trenéřinou se chce v budoucnu živit. A proto pilně studuje. Čeká na transplantaci ledviny. Najde-li se dárce, třeba se bude moci vrátit do normálního života. Neztratí se v něm. Klidně může komentovat v televizi, tím už se také živil. „Říkali mi, že by o mě mohli natočit film, ale na to je, myslím, brzo.“
17. srpna 2010 – Tomáš Strnad